Hmyz v zahradním jezírku

Zahradní jezírka jsou v českých, ale i zahraničních zahradách velmi oblíbené. A není divu! Nejen, že jsou hezká na pohled, ale také se stávají domovem pro nejrůznější tvory, kteří zde mohou spokojeně žít. Setkáte se zde se žábami, čolky, vážkami, ale i dalšími živočichy. Dnes se však zaměříme na hmyz – víte, s kým se můžete v blízkosti svého zahradního jezírka setkat?

S jakým hmyzem se ve svém plastovém zahradním jezírku setkáte?

Vaši pozornost jistě upoutají vážky, s největší pravděpodobností je uvidíte létat kousek nad hladinou. Zatímco dospělé vážky jsou nejčastěji ve vzduchu, jejich larvy žijí ve vodě a jsou poměrně zdravé – jsou schopny ulovit kořist, která je mnohonásobně větší, než jsou ony samy. A to třeba i rybičky. Na tělních tekutinách drobných rybiček a pulců si však pochutnává také znakoplavka. Ani jeden druh však nenapáchá škody, které byste měli problém vydýchat.

Znakoplavka obecná

Vodní ploštice Znakoplavka obecná (Notonecta glauca) může být dlouhá až 16 milimetrů, mezi její největší schopnosti patří plavání hřbetem dolů – jde o skvělého plavce, a to díky dlouhých veslovitých zadních nohou. Znakoplavka se ve vodě stříbrně leskne, protože má povrch těla pokrytý tenkým filmem vzduchu. Živí se menšími druhy vodního hmyzu, ten loví na hladině, ale i pod ní. O své kořisti ví rychle díky své schopnosti vnímat chvění vody. Setkat se s ní můžete v celé Evropě, najdete ji také v severní Africe. Nejlíp se jí daří ve stojatých vodách s vodní vegetací, čemuž odpovídají různě tůně a rybníky. Hojně se vyskytuje v malých nádržích.

Věděli jste, že při neobratném odchytu vás může bodnout do ruky? I proto se jí přezdívá vodní včela. V České republice se vyskytuje 7 druhů této čeledi – je to aktivní nektonní plavec. Na jaře po přezimování dochází k páření dospělých jedinců. Oplozená samička klade vajíčka do stonků a listů vodních rostlin, vajíček může být kolem dvou set.

Potápník vroubený

Potápník vroubený z čeledi potápníkovitých (Dytiscus marginalis) je dravý brouk, který se během svého vývoje skvěle přizpůsobil vodnímu životu. Larvy potápníka mají šestičlánkové nohy, na konci jsou zakončeny dvěma drápky. Dospělý jedinci mají hladké, silně zploštělé tělo, které je nesmáčivé (je potaženo jemným olejovým filmem). Při plavání si pomáhá třetím párem nohou, které jsou pokryty dlouhými brvami sloužícími jako vesla. Zásobárnu vzduchu mají v prostoru pod krovkami. Pro nabrání vzduchu potápník vynoří konec zadečku nad hladinu, to opakuje 4krát až 7krát za hodinu.

Tento druh dosahuje velikosti kolem 27 až 35 milimetrů. I přes své malé rozměry se jedná o jednoho z největších vodních brouků na světě – zabývá se lovem přiměřeně velkých živočichů. Zajímavostí je, že neloví jen dospělý jedinci, ale také jejich larvy.

Potápník žije v Česku v menším počtu, místy až vzácně. Co se týká jejich výskytu, nemá vysoké nároky. Najdete jej ve sladkovodních nádržích, rybnících a jezerech. Výjimkou nejsou ani čisté kaluže v blízkosti rybníků. Tento druh je známý nejen v České republice, ale také po celé Evropě, setkat se s ním můžete také v Asii či Severní Americe.

Vodoměrka štíhlá

Vodoměrka štíhlá (Hydrometra stagnorum Linnaeus) je vodní hmyz drobného vzrůstu, který pochází z čeledi vodoměrkovitých. Vodoměrka má štíhlé, protáhlé tělo černo-hnědé barvy a dlouhou hlavu protáhlou dopředu. Hlava je opatřena drobným sosákem, kterým se zabodne do své kořisti a vysaje ji. Nejčastěji se jedná o drobný hmyz. Vodoměrka má velikost kolem 9 až 12 milimetrů, vyskytuje se ve formě krátkokřídlé i dvoukřídlé.

Vodoměrka bývá často zaměňována za jinou vodní ploštici – bruslařku. Co se týká výskytu, vodoměrku najdete v téměř celé střední Evropě. Většinu svého života tráví na vodní hladině a v blízkosti břehu. Po hladině pobíhá s pokrčenýma a doširoka roztaženýma nohama.

Vážky

Vážky (Odonata) jsou řádem okřídleného hmyzu, který je charakteristický pro své úzké a protáhlé tělo. Vážky jsou skvělí letci, patří mezi hmyz s nejdokonalejším zrakem. Vážky žijí v bezprostřední blízkosti vody, larvy i vážky se živí dravě. Vážky se dělí na 3 podřády – motýlice, šídla (v ČR, ve světě se vyskytuje třetí podřád).

Dospělec: Dospělá vážka je dlouhá 20 až 130 mm, může být barevná, ale i kovově lesklá. Sameček a samička mají často odlišné zbarvení. Hlava je větší, pohyblivá o 190 stupňů s náklonem dozadu o 80 stupňů.

Nymfa: Larva má hlavu pevně spojenou s hrudí, oči jsou menší než u dospělých jedinců. Očka jsou často pouze naznačená a nefunkční. Tykadla jsou větší než u dospělců, nohy jsou taktéž delší a silnější. Šídla mohou mít zadeček doplněný o trny. Nymfám motýlic mohou dorůstat ztracené orgány.

Vajíčko: Vajíčka mají velikost od 0,5 do 2 mm. Některé druhy vážek kladou vajíčka do rostlin, taková vajíčka jsou podlouhlá. Druhy, které kladou vajíčka volně, je mají kulatá.

Vážky se vyskytují po celém světě – až na výjimku chladných oblastí. Dospělé vážky loví jiný hmyz, kam patří mouchy, komáři. Larvy pak loví červy, perloočky a další drobné vodní živočichy. Motýlice a šidélka čekají na vhodnou kořist na vegetaci, vážky a šídla loví během letu.

Komárovití

Komárovití (Culicidae) jsou čeleď často označovaná jako komáři. Krev pijí samičky – a mohou při tom přenášet velmi nebezpečné nemoci, jak jsou malárie, ale i borelióza. Jednotlivé druhy z asi 3000 druhů komárů se liší zejména velikostí, výjimečně měří více než 16 mm.

Většina druhů je aktivních zejména v noci, kdy shání potravu. Během dne se schovávají na chladných místech. Komára můžete poznat podle hvízdavého tónu, který vydává. Ten způsobuje chvění křídel, ale také hlasivek.

Komáři se živí primárně nektarem, samičky však sají také krev. Komáři mají 4 vývojová stádia: vajíčko, larva, kukla a dospělec. Po propíchnutí kůže samička vstříkne do krve své sliny, které působí jako analgetikum. Vy pak necítíte, že vás bodla. Později však přichází nepříjemné svědění. V ČR žije 40 až 50 druhů komárů z 6 rodů. Nejvíce je jich v lužních lesích, v okolí vodních ploch, řek a rybníků.

Chrostíci

Chrostíci (Trichoptera)patří ke křídlatému hmyzu s proměnou dokonalou. Vajíčka kladou do vody či v její blízkosti. Larvy jsou vodní a staví si schránky (domečky) z písku, jehličí, větviček, ale i schránky jiných živočichů. Dospělí chrostíci mají ochlupená křídla a vyhledávají blízkost čistějších vod – mohou sloužit jako indikátory její čistoty). Mají štíhlé tělo a šedou či šedo-hnědou barvu.

Jde o malý hmyz, který dorůstá zhruba 4 centimetrů, mají zakrnělé ústní ústrojí, pouze pijí – dospělci potravu nepřijímají. Larvy jsou býložravé, současně jsou to lovci, kteří nepohrdnou planktonem nebo larvami jiného hmyzu. Vyskytují se po celém světě, vyskytují se v blízkosti tekoucích, ale i stojatých vod. Larvy se vyvíjejí zejména na horních tocích potoků a řek, patří k oblíbené potravě pstruhů. Chrostíci jsou aktivní zejména v noci. Protože nejsou dobří letci, létají pouze na kratší vzdálenosti. Samice kladou vajíčka ve skupinách, jejich počet se pohybuje do jednoho tisíce, často je to však méně.

Pakomárovití

Pakomárovití jsou čeleď dvoukřídlého hmyzu, jehož larvy jsou součástí bentosu a velmi důležitou složkou kaprovitých ryb. Dospělci mají maximálně 2 mm. Samičky sají jak na teplokrevných, tak i studenokrevných živočiších. Živí se organickým detritem, nárosty a planktonními řasami, které klesají na dno.

Splešťule blátivá

Splešťule je dravá ploštice, která se vyskytuje po celé Evropě, najdete ji také ve Velké Británii. Jejich tělo je dlouhé asi 20 mm. První pár končetin je přizpůsobený k lovu kořisti, další dva páry jsou kráčivé. U dospělců jsou nápadným znakem dvě, asi 8 mm dlouhé dýchací trubičky na konci zadečku, které slouží k dýchání atmosférického kyslíku, aniž by se ploštice samotná musela vynořit.

Splešťule žije zejména na dně stojatých či pomalu tekoucích vod a bahnitým dnem, ideálně také s porostlými břehy. Setkat se s ní můžete na břehu rybníku, ale i u dolních toků řek. Hýbe se velmi pomalu, kořist chytá nohama.

Ovád hovězí

Ovád hovězí (Tabanus bovinus) je hmyz z řádu dvoukřídlých, který napadá zejména hospodářská zvířata – například skot, koně. Napadne však i jiného savce. Jde o větší hmyz, dosahuje velikosti 25 až 30 mm. Obvykle má šedou barvu a její odstíny.

Tento hmyz umí létat velmi rychle, není snadné se jej zbavit. I proto umí hospodářská zvířata hodně potrápit. Létá zejména za slunečného počasí. A stejně jako u komárů – i u ovádů sají krev jen samičky. Samci se živí nektarem.

Ruměnice pospolná

Ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apeterus) patří k velmi rozšířeným druhům ploštic. Zejména ve střední Evropě. Dorůstá velikosti kolem 1 centimetru, živí se sáním semen rostlin, ale také mrtvých živočichů a vajíček hmyzu. Nejčastěji se vyskytuje ve větších skupinách. Ruměnice poznáte podle oválného obrysu těla s černo-červenou kresbou. Její zbarvení slouží jako ochrana před nepřáteli v podobě ptáků, které by měla červená barva odradit. Tento druh je rozšířený nejen v Evropě, ale i v severní Africe, severní Asii a Střední Americe. Ačkoliv existuje přes 400 druhů tohoto hmyzu, v ČR žijí je dva. Co se týká výskytu, najdete je už během časného jara, když se bude vyhřívat v houfech u zdí, ale i stromů. Vyskytují se v parcích, na hřbitovech a v alejích. Ačkoliv mají rády sluníčko, dávají přednost stinným místům.

Nitěnka obecná

Nitěnka obecná (Tubifex tubifex) se vyskytuje ve sladkých a organicky znečištěných vodách, které mohou hnít. Nejlépe jí je, když se zavrtá do bahna na dně. Koncem těla si přihání kyslík. Tělo nitěnky je 3 cm dlouhé. Živí se organickými zbytky a bakteriemi z bahna. Jsou to tedy konzumenti i rozkladači. Nitěnky se používají jako živé či lyofilizované krmivo pro akvarijní rybky.

Zooplankton

Plankton není jen postavou v dětské pohádce (Spongebob). Zooplankton je plankton živočišný – drobní živočichové a některá vývojová stadia větších živočichů. Je tvořen zejména vířníky, perloočkami, vznášivkami a buchankami. Jen zřídka se vyskytují ve větším množství v planktonu přirozených vod (především v oligotrofních a naopak hypertrofních vodách). Poměrně pravidelně jsou v různých typech vod přítomny larvy koreter (chaoborus). Zooplankton se aktivně pohybuje, jeho rozmístění v nádržích je proto proměnlivé.

Perloočky

Perloočky (Cladocera) jsou malí vodní korýši z třídy lupenonožců. Jsou to plovoucí korýši s tělem uzavřeným v dvojchlopňovém krunýři. Zajímavostí je, že se u nich střídá generace rozmnožující se pohlavně s generací, která se rozmnožuje partenogenezí. Perloočky se podílejí na tvorbě skupiny planktonních živočichů.

Vířníci

Jde o kmen zejména o kmen sladkovodních, mikroskopických živočichů. Některé druhy najdete v půdě či v moři. Jde o důležitou součást planktonu, v ČR žije kolem 600 druhů, celkově jich je kolem 2000 druhů.