Doporučené hodnoty vody

Myslet si, že o vodu v zahradním jezírku se postará pouze filtrační technologie a my pro její správnou čistotu a hodnotu nebudeme muset nic udělat je zcela mylná.
Jedná se totiž o tzv. živou vodu, jejíž složení se neustále mění a svým způsobem vyvíjí. Je tedy dobré o vodu pečovat a pravidelně provádět její měření alespoň základních ukazatelů, jakou jsou dusičnany, dusitany, pH, tvrdost a celková alkalita.
Na tento účel dobře poslouží tester od firmy Vodnář. Pakliže byste rádi věděli kompletní složení vody, je dobré pak zajít se vzorkem vody na odborné pracoviště, kde vám zhotoví kompletní rozbor vody.

Tvrdost vody

V českých zemích se tvrdost vody měřila v německých stupních, kde jeden stupeň odpovídá 10 mg kysličníku vápenatého nebo 7,2 mg kysličníku hořečnatého v jednom litru vody.
Podle současných norem se tvrdost vody vyjadřuje jako suma vápníku a hořčíku v mmol/l. Tato norma však byla zavedena poměrně nedávno. 1 mmol/l odpovídá 5,61 německého stupně.
Voda s tvrdostí do 0,7 mmol/l se považuje za velmi měkkou, nad 3,75 mmol/l za velmi tvrdou. Optimální hodnota v jezírku by se měla pohybovat v rozmezí 1,5-2,5 mmol/l.

Karbonátová tvrdost vody - tuto tvrdost vody způsobují rozpustné hydrogenuhličitany a to především hydrogenuhličitan vápenatý a hydrogenuhličitan hořečnatý. Značí jejich koncentraci ve vodě, jejich jednotka je KH. Naprosto optimální koncentrace ve vodě je 8° KH, avšak únosná míra koncentrace se pohybuje v rozmezí 5-12° KH.

Optimální hodnota pH ve vodě jezírka se pohybuje na škále od 6 do 8, kdy tyto hodnoty jsou hranicí mezi snesitelnou mírou a naopak mírou nežádoucí.
Pokud se hodnota pH pohybuje pod 6 nebo nad 9, hrozí u ryb poškození žaber a kůže. Kombinací vysokých hodnot dusitanů, dusičnanů a vody s pH vyšším než 8,5 vzniká čpavek, který je pro ryby jedovatý.

Bez kyslíku neexistuje život, proto je jeho přítomnost v jezírku bezpodmínečná.
Minimální hodnota je 6 mg/l.
Povětšinou postačuje přírodní prokysličení vody pomocí vodního prvku, případně je potřeba zvážit zařazení vzduchovacích kompresorů.

Rozkladem krmiv, rozpadem listů, úmrtím živočichů v akváriu a jejich výkaly vznikají ve vodě dusíkaté látky. Díky nitrifikaci, což je oxidace amoniaku NH4, dochází k přeměně na dusitany NO2 a posléze na dusičnany NO3.
Hodnota dusičnanů (NO3) by měla být v koupacích jezírkách menší ne 50 mg/l. Je to hraniční hodnota, kdy dusičnany mohou zpět zredukovat na nebezpečné dusitany.
V chovech ryb doporučujeme hodnotu dusičnanů udržet do 10 mg/l. Dusitany (NO2) by neměly být v jezírku měřitelné, jsou prudce jedovaté. Při chovu KOI kaprů by hodnota (NO2) neměla překročit 0,1 mg/l.

Vzhledem k tomu, že je měď stopový prvek, tak je prospěšná pouze v malých dávkách (koncentraci).
Jakmile přesáhne koncentrace velmi malé množství, stává se pak měď velmi nebezpečnou, dokonce až toxickou. Toto platí pro všechny živé organismy – rostliny i ryby.
Již od koncetrace 0,03 mg/l je měď v jezírku nežádoucí a nebezpečná. Snesitelná koncentrace mědi v jezírku je velmi nízká a proto může dojít k jejím překročení poměrně snadno a následky pak bývají velmi nepříjemné.

Čpavek se může v jezírku vykytovat v podobě amonné soli NH4.
Při pH vyšším než 8,5 se z něj ovšem začne uvolňovat jedovatý plyn NH3.
Ten nesmí být ve vodě vůbec přítomný, již při hodnotě 1 mg/l dochází k úhynu ryb. V případě zjištění NH4, sledujte hodnotu pH.

Obecně platí, že čím je teplejší voda, tím méně kyslíku se v ní nachází, neboť ho pohlcují řasy.
Z tohoto důvodu by voda v jezírku neměla přesáhnout 28 °C, obzvláště pokud v jezírku chováte ryby.