Funkce vodního ekosystému

Biologická rovnováha a vyvážené prostředí jsou základem pro růst a kvetení rostlin v jezírkách a okolí. Součástí chemického složení vody jsou např. fosfor, dusík, draslík, hodnota pH, koncentrace kyslíku ve vodě, anorganický uhlík… Složení vody silně ovlivňuje růst nezakořeněných a plovoucích rostlin. Rostliny, které jsou vynořené nad hladinu, jsou závislé spíše na chemickém složení půdy.

Kyslík

Kyslík je nejdůležitější prvek všech organismů. Rostliny ho potřebují k tomu, aby mohly zdravě růst. Kyslík, který je rozpuštěný ve vodě pochází z části ze vzduchu a z části z rostlin, které ho produkují při fotosyntéze. Rozpustnost kyslíku ve vodě je nízká a závisí také na její teplotě. Čím je teplota nižší, tím vyšší je obsah kyslíku ve vodě. Ve špatně udržovaných jezírkách (velké množství ryb, málo rostlin, nepravidelná údržba filtru, nedostatek světla) může vzniknout nedostatek kyslíku. Tento problém vyřešíme vzduchováním, řádnou údržbou filtru a výsadbou rostlin.

Další důležitou živinou je oxid uhličitý (CO2). Jednotlivé formy oxidu uhličitého vytvářejí ve vodě rovnováhu. Oxid uhličitý působí na hodnotu pH vody. Čím více se CO2 uvolní do vody, tím menší budou hodnoty pH a naopak. Při fotosyntéze rostliny oxid uhličitý z vody odebírají.

Většina slunečního záření, které dopadá na hladinu a rostliny s dostatkem vody, vytváří výpar. Sluneční energie soustředěná ve vodní páře se společně s párou šíří a uvolňuje na chladných místech a v ranních hodinách, kdy se tvoří rosa. Tento roznos je nejdokonalejším roznosem sluneční energie, který vyrovnává teploty mezi dnem a okolními místy.

Fotosyntéza je proces, při kterém dochází k přeměně energie slunečního záření na chemické sloučeniny. Je to složitý proces, který probíhá v chloroplastech rostlin (části rostlin obsahující zelené barvivo). Jedná se o tzv. autotrofní výživu.
Autotrofní výživu dělíme na světelnou fázi a na temnostní fázi. Co se týče světelné fáze, barevné pigmenty rostlin pohlcují sluneční záření, díky kterému získávají energii. Dochází k rozkladu vody a uvolnění kyslíku, který je využit jinými organismy k dýchání. V temnostní fázi děje využívají energii, která byla získána díky slunečnímu záření ve světelné fázi. Dochází k sloučení oxidu uhličitého s molekulami cukrů, které slouží jako zásobárna a zdroj energie nebo k tvorbě složitějších molekul, např. polysacharidů, glykosidů aj.
Průběh fotosyntézy závisí na následujících faktorech: světlo, teplo, voda a koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. U ponořených roslin začíná fotosyntéza již při velmi nízké intenzitě světelného záření. Naopak u rostlin, které jsou světlomilné fotosyntéza začíná při několikanásobně vyšší intenzitě světelného záření. Jakmile dojde k vyrovnání fotosyntézy a dýchání ( bez změn koncentrace kyslíku a oxidu uhličitého) hovoříme o kompenzačním bod.

Pokud se hodnota pH zvyšuje, značně komplikuje fotosyntézu. Rostliny přijímající na jedné straně listu hydrogenuhličitan a vylučující hydroxyl na druhé straně listu, se tak brání proti zvyšující se hodnotě pH. Na listu, který vylučuje hydroxyl, se vytváří šedý povlak sraženiny uhličitanu.
Sraženina se vytváří se zvyšujícím pH (sloučením uhličitanových iontů a vápníku). Společenstvo vodních organismů žijících přisedle na předmětech, které jsou položeny ve vodě, se nazývá perifyton. Se zvyšujícím se obsahem živin, dochází k velkému nárůstu řas a bakterií.
Tyto řasy a bakterie přilnou k rostlině, která slouží jako jejich nosič. Jsou velice špatně oddělitelné od rostliny a tak často způsobují úhyn rostlin.
Perifyton brání průchodu světelného záření a listům rostliny stíní. Řasy a bakterie rostlině odebírají oxid uhličitý. Na rozdíl od rostlin řasy využívají oxid uhličitý při nižších koncentracích, tím pádem udržují koncentraci oxidu uhličitého pod úrovní, při které ho využívá rostlina.